Psychologické a zdravotní aspekty

O pohybu a chůzi

Snad každý člověk si je vědom důležitosti tělesného pohybu pro zdraví. Zdraví se definuje nejen jako kvalitní, funkční a žádaný stav těla, ale i vyrovnaný stav duše jako základ psychické pohody a zdatnosti, a to vše v souladu se společenskou spokojeností. Využití pohybu a chůze ke zdraví a radosti výstižně popisuje americký psycholog maďarského původu Mihalyi Csikszentmihalyi, který se zabývá hlavně stavem plynutí. Z jeho myšlenek je jasné, že z fenoménu společenství a rozumu se člověk musí vracet k tělesnosti a emocím. Prožívání ve stavu plynutí je podle něj základní atribut kvality života a spokojenosti. Emoce jsou vlastně základem motivace, jsou motorem činností, tvoření a života. Jestliže se moderní člověk nedokáže uvolnit a radovat v zaměstnání nebo v každodennosti zatížen běžnými starostmi, má možnost tento stav napravit ve volném čase a v duchu upevňování zdraví. K tomu nám například napomáhá pohyb v přírodě.

citace:

Dokonce i ten nejjednodušší fyzický úkol může začít přinášet radost, pokud si ho dokážeme přizpůsobit tak, aby přinášel zážitek plynutí (.…) Dobrým příkladem této metody je chůze. To je ten nejjednodušší způsob používání těla, jaký si dovedeme představit, ale přesto se může stát komplexní aktivitou přinášející zážitek plynutí, dokonce svého druhu uměním. Pro chůzi si můžeme určit velké množství různých cílů. Například si vytvořit cestovní plán: kdy si člověk přeje jít a kudy. Na trase si člověk může vybrat místa, kde se zastaví, nebo určité orientační body, které si prohlédne. Jiným cílem může být vyvinout si osobní styl, způsob, jak se pohybovat snadno a efektivně. Nebo dosáhnout takové ekonomiky pohybu, která maximalizuje příjemné pocity. Pro měření pokroku můžeme použít jako zpětnou vazbu to, jak rychle a jak snadno jsme zamýšlenou vzdálenost urazili, kolik zajímavých věcí jsme viděli a kolik nových myšlenek nebo pocitů jsme během své cesty zakusili. Úkoly, které v sobě daná aktivita skrývá, nás nutí soustředit se (….) Pro lidi, kteří žijí ve velkých městech, je chůze snazší, protože tu jsou rovné chodníky (…) Chůze po horské stezce je něco úplně jiného: pro zkušeného chodce představuje každý krok zvláštní úkol, protože je třeba si vybrat nejlepší oporu pro nohu, abychom dosáhli co nejlepšího efektu páky, a současně je potřeba počítat s hybností a těžištěm těla a s různými povrchy – hlínou, skálou, kořeny, trávou, větvemi – na které můžeme položit nohu. Na obtížné cestě zkušení turisté kráčejí ekonomickými pohyby a s lehkostí, a přitom neustále přizpůsobují své kroky terénu. To jim poskytuje vysoce náročný systém výběru nejlepšího řešení měnících se sérií rovnic zahrnujících hmotnost, rychlost a tření (….) A tak, ačkoli si tento typ chůze nemusíme vůbec uvědomovat, je to ve skutečnosti vysoce intenzívní aktivita, která vyžaduje soustředěnou pozornost (….) Chůze je nejjednodušší tělesnou aktivitou, jakou si dovedeme představit, ale přesto z ní můžeme mít hlubokou radost, pokud si stanovíme cíle a ujmeme se kontroly celého procesu. Na druhé straně stovky složitých podob sportu a tělesné kultury, které jsou v současnosti k dispozici (…) nemusejí přinášet radost vůbec, pokud k nim člověk přistupuje jako k něčemu, co musí dělat, protože je to v módě nebo zdraví prospěšné. Mnoho lidí se nechá chytit do pasti tělesné aktivity, nad kterou mají minimální kontrolu, protože cítí povinnost cvičit, ačkoli jim to neposkytuje žádnou zábavu. Udělali obvyklou chybu, zaměnili totiž formu za podstatu a usoudili, že konkrétní činnosti a události jsou jediná „realita“, která určuje, co zažívají (….) Ale pocit radosti, jak jsme viděli, nezávisí na tom, co děláme, ale spíš na tom, jak to děláme.

Csikszentmihalyi, M. (1996): O štěstí a smyslu života. Praha: Nakladatelství Lidové noviny; str. 147 - 149

zpracoval: Pavel Mareš